Vaše FF k zveřejnění na našem blogu posílejte na jobros.bff@seznam.cz!



Podívejte se na staré fotky, videa a rozhovory nebo si přečtětě některé z povídek v rubrice FF :-)
Vůbec jsem nechodím, ale nemám srdce tuhle stránku smazat.. :-) <3

Rodinná dovolená 6.

19. června 2010 v 23:27 | Jonasfanns>Nick*Baruška |  Rodinná dovolená
 Tak KONEČNĚ JE TO TADY.. novej dílek.. dal mi zabrat jako kdybych úplně vyšla ze sviku, ale nebojte brzo to doženu a bude tady plno FF i o prázdniny.. :))
p.s. hádejte kdo už má rezervované lístky na první promítání Zatmění?!:D :D

"Kluci nechci působit jako miminko ale nějak mi už zmrzly prsty u nohou a jestli ihned nepůjdu do tepla můžu se rozloučit i s těmi u rukou." Sdělila jsem klukům. Bylo lehce po čtvrt na tři a my už jsme jezdili dlouhou dobu.

Nechtěla jsem se první den totálně oddělat, přeci jenom nával na svaly to byl úplně jiný než na tréninku.
"Já mám stejný pocit." Přidal se ke mně Nick. "Ok tak jděte vy dva my vás dohoníme později." Ušklíbnul se na nás Joe a i s Kevinem v závěsu odjel. "Tak jsem zůstali sami." Pokrčil rameny Nick. Snažila jsem se kontrolovat kolena aby se mi netřásli zase tak moc a dokázali mě udržet ještě aspoň na pokoj.
"Co podnikneme?" Zeptal se Nick když jsem dávali lyže do skříněk.
Zase jsem pokrčila rameny. Už bych si měla vymyslet lepší odpověď než jenom tohle gesto. "Popravdě nic moc akčního, teď jsem byla dlouho nemocná a na dnešek toho bylo pro mě celkem dost, potřebují se vracet do formy ale trochu pomaleji." Dodala jsem a k tomu přidala jeden nesmělý úsměv. "Tak můžeme jít relaxovat do welness centra." "To bych ráda." "Sejdeme se za hodinku před vchodem.. zatím." A byl pryč.

Cestou na pokoj jsem zase zabloudila, tenhle hotel byl jako bludiště. Škoda že to tak nevnímali i ty malý řvouni kolem. Protože ty tady běhaly všude-všude! Plácla jsem sebou na postel a měla co dělat, abych nenechala víčka padnout dolu.
Silou vůle jsem se přinutila
vlézt do sprchy. Myslela jsem na Nicka a že se uvidíme a proto jsem hnedka nezalezla do postele.
Vzala jsem si na sebe plavky a kriticky se prohlédla v zrcadle. Moje figura mě deptala. Možná že jsem neměla břicho ale spolu s pubertou mi narostly prsa ale i boky. Ale s tím už asi teď nic nenadělám.
Vzala jsem ručník, mobil, a klíčky do hotelové kabelky. Před dveřmi jsem skoro vyskočila z kůže, protože tam čekal Nick.
"Nějakej rychlej." "To víš to mám z povolání.Musíme být co nejrychlejší."
"Řekneš mi o tom prosím co nejvíce?" "A budeš poslouchat?" "Budu poslouchat."
Došli jsme k bazénu kde byly snad úplně všechny děti z hotelu. "Tady to ale asi nepůjde."
"Tak půjdeme velde." "Kam vedle?" "Vedle." Chytil mě za ruku a vedl mě dál. "Jo myslíš tady."
"Bude tu klid." Posadili jsme se na vodní postele a Nick začal vyprávět. Po chvilce se mi začalo sedět nepohodlně a tak jsem si lehla a dál Nicka poslouchala.
Jeho hlas byl příjemný. Krásně zněl. A krásně se poslouchal. Začali se mi zavírat oči a já jsem usnula.

"Nekecej že spí." Slyšela jsem jako z povzdálí.
"Buď ticho smál se Kev." "Říkala, že byla nemocná a že nemá formu. A já se jí nedivím. Taky jsem díky těm prckům nespal skoro celou noc." "Hmm ale ty jsi na to zaklej." "Vždyť taky nic neříkám." Pomalu jsem se posadila a rozhlédla se kolem. "Dobré ráno." Skočil vedle mě. "Dobré ráno i tobě Joe, nicku prosím kolik je?" Otočila jsem se na něj. "Skoro pět hodin." "Díky asi budu muset jít." "No ne neříkej, že jsme tě tolik oddělali." "Ano joe všechno to mám jenom kvůli tobě." Podrbala jsem ho ze srandy na hlavě. Ani jsem nevěděla kde se ve mně najednou vzalo tolik odvahu k tomu co jsem dělala, bylo to protože jsem se ještě nestačila dostatečně probudit? "Uvidíme se na nebo po večeři?" "Je to možný." Připustila jsem si možnost, že bych nemusela trávit večer s jenom "trochu" otravnou sestřičkou, ale šla bych si zase povídat s těmi nejlepšími kluky na světe. "Domluvím to s rodiči.Zatím." "Zatím." Usmál se Nick a když jsem se ve dveřích otočila zamával mi na pozdrav. Jak jsem vycházela slyšela jsem Joeho jak něco povídá a k tomu se směje. Pro jednou jsem byla ráda, že nestačí moje slovní zásoba. Pro sebe jsem se musela pořád usmívat. Nálada mi ale poklesla když jsem se vrátila zpátky na pokoj. Tam už byli rodiče a sestra a jak to vypadalo čekali až se- jak oni to řekni: konečně uráčím přijít i já. A zklazili mi náladu. "Máš co vysvětlovat."
Zakroutila jsem očima a posadila se k nim na postel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anďa Anďa | Web | 20. června 2010 v 8:08 | Reagovat

chudák, doufám, že nebude mít problémy, už se moc moc těším na pokráčko :-)

2 Andrea SB Andrea SB | Web | 20. června 2010 v 10:53 | Reagovat

doufám, že nebude mít problémy¨, jinak, krásný díl

3 rainbow-key rainbow-key | E-mail | Web | 20. června 2010 v 19:42 | Reagovat

ahoj...chcela by som sa ospravedlniť za to, že som neobiehala...veľmi ma to mrzí a dúfam že sme ešte affs
PS: prepáč je to od veci k tvojmu článku

4 Luc1nka SB Luc1nka SB | Web | 20. června 2010 v 19:49 | Reagovat

aj ja dufam, ze nedostane domace vezenie :P alebo take cosi.. inak mooooc super dielik :">DD::D fajnovi.... ako vsetky od teba :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama